Šediváčkův long 2007

26. ledna 2007 v 8:50 | TV
Krutým žertem přírody jsem se letos nezúčastnil mnou vysněného závodu. Nekonečné čekání na sníh .... Týden před startem závodu se dozvídám, že je možnost jít Šediváčka jako dogtrek nebo canicross. Rozhoduji se v neděli. NEJEDU. V úterý začíná padat sníh. Padá a padá ...
Brdská vrchovina hlásí ideální podmínky, alespoň do doby než tady "strýček Sam" postaví radarovou stanici:o(((
Dnes, 25.1.2007, jsem vyrazil prvně na trénink na lyžích. Na okolních polích a v lese je dobře 25 cm sněhu. Stopy jsou už částečně projeté. Co není projeté prorážíme sami. Keschu je u vytržení. Myslím, že sníh je její živel.
 

Závody - podzim 2006

26. ledna 2007 v 7:55 | TV
Letošní závodní sezóna začala. Už v květnu jsem se rozhodl, že letos vše podřídíme přípravě na jediný závod. Šediváčkův long. Jediný longový závod v ČR a vlastně i ve střední Evropě. Tak tedy začněmež:
28.9.2006 Svatováclavský ProPlan Cup v Mladé Boleslavi
Do Boleslavi přijíždíme, jak již tradičně, o den dříve. Lenka s Michalem, původci našeho bláznovství jménem ČHP na nás již čekají. Tentokrát nejsou ale sami na místě je i Staňa. Přijel se podívat na závod, ale hlavně si přijel pro nový přírůstek do kannelu. Přírůstek jménem Fatty - kříženec ČHP a NKO ve druhé generaci. Odpoledne proběhlo v družném rozhovoru ani jsme si nevšimli že je vlastně noc. Nebo už svítalo? No každopádně dvě hodiny spánku nejsou v den závodu právě moc. Budíček je na pátou hodinu. Sedáme do aut a projíždíme ještě spící Boleslav směrem do lesoparku Štěpánka. Na místě již na nás čekají pomocníci. Vše běží jak na drátkách.
Na Michalovi je vidět, že má s pořádáním závodů bohaté zkušenosti. Krátce po rozednění se objevují první závodníci. Karel a Martina začínají zpracovávat data pro startovní listinu.
Den pro mě nezačíná zrovna dobře: a/ v alkoholickém opojení jsem si zapomněl všechny doklady u Michala doma, u Michala doma jsem kromě rodiny nechal i koloběžku. Hodinu před startem musím pro koloběžku dojet k Michalovi domů. Je mi blbě, že nemám ani tužku.
1. kolo
Necítím se zrovna dobře, pesáci jsou také poněkud nervózní. Čeká nás první letošní start. Vyrážíme na trať. Trasa vede podél potoka, hlavně si ohlídat přejezd můstku. Mostek se blíží. Na tachometru je stále rychlost hodně přes 30 km/hod. Kluci dneska jdou! Soustředím se na ostrou zatáčku. Najíždím si. Rána. Po... jsem to!!! Neodhadl jsem nájezd do zatáčky a skončil jsem na betonovém sloupku. Kluci jsou naštěstí o.k. Ještě že neumějí mluvit, to bych to schytal.
"Kluci jdeme, go, go, …!" Před očima ještě zkoprnělých diváků mizíme přes mostek směrem do lesíka. Při výjezdu z lesa vidím před sebou dva soupeře. Jeden je Honza, jede taky se dvěma ČHP. Druhým je Ota se sněhobílými samojedy. Otu předjíždím již asi po kilometru, Honzu o dalších 300 metrů dále. Trať teď vede zpět lesíkem dolů. Několikrát musíme překonat nepříjemné betonové odvodňovací stružky. Kluci šlapou skvěle. Blížíme se k místu, kde se trať šplhá prudkým stoupáním zpátky na vrchol lesíka. Bohužel už je to na dohled od cíle. Psi již tuší blízký konec trati. To nejnáročnější nás ale teprve čeká. Zatáčka na levou ruku okolo restaurace. Falco s Figem vůbec nechápou, co po nich chci. Cíl je přece přímo před nimi. Stačí přeskočit tu protivnou síťovou zábranu. Dá mi hodně práce je přemluvit, no spíš jsem řval, k dalšímu pohybu. Stoupání je krátké ale o to intenzivnější. Kluci nemůžou najít ztracené tempo. Na vrcholu stoupání nás předjíždí Pavel Šarkovský. V mysli mi vyvstane vzpomínka na loňský ročník. Pavel, aniž by to asi tušil, mně na stejném místě předjížděl i loni. Kluci konečně zabrali. Trať teď graduje sjezdem zvaným tobogán. Psi opět nabírají na závratné rychlosti. Prudká levá je na terénní hraně tak trochu adrenalin. Následuje poslední klopená zatáčka a už projíždíme cílem. Kluci se chladí v blízkém potůčku. Máme toho všichni dost.
Dětská kategorie
Moc dětí - málo psů. Tak by se dala zhodnotit naše situace. Musím na tom zapracovat ;o). Po krátkém odpočinu oblékám našim peskům znovu postroje. Tentokrát je čeká trať dětské kategorie. Na startu je hotový mumraj. Děti různého věku se svými čtyřnohými miláčky (z velké části půjčených od závodníků) se tísní v prostoru startu. Do toho ještě nervózní rodiče. Startovní horečka je zachvátila stejně jako děti. Na startu je asi třicet dětí. Na trať se děti vydávají postupně dle startovní listiny. Káťa i Anežka svůj závod již doběhly. Na start se připravují starší děti. Jarda má smůlu. Falco je špatně vyvenčený a krátce po startu, si odskočil ulevit k boučku.
Jarda se snaží zdržení dohnat, ale na tak krátké trati se to nedaří.
Kategorie příchozích
Po dětské kategorii následuje specialitka pořadatelů tohoto závodu - zkusit to může každý příchozí i pes.
2. kolo
Trať druhého kola měří již jen 2000 metrů. Každá chyba bude na čase znát. Už je mi lépe, ale stejně to ještě není to pravé vořechové. Po startu následuje opět ostrá pravá. Tentokrát se na můstek trefuji již na poprvé (jako Pája ;o)). Jedu s vědomím, že mi to funguje (jenom zadní brzda). Letíme po trati jako vítr ;o). Opět je tu nepříjemné stoupání na vrchol lesíka. Teď už kluci vědí, co je čeká. Vyběhli celé stoupání až na vrchol. V otočce nad tobogánem udělali chybu. Při míjení jediného volného stromu, to obklíčili. Okamžitě chápou, co se stalo, couvají a rozbíhají se s ještě větším úsilím dolů tobogánem. Jejich chyba padá hlavně na moji přilbu. Jsem nervózní jak sáňky v létě a nedaří se mi uklidnit team. Tobogán projíždíme stylem na pekaře.
Cíl. Po koupeli v potůčku odvádím kluky na stake out do klídku. Po zpracování časů dosažených v obou kolech všichni netrpělivě čekají na vyhlášení výsledků. Diplom a medaile patří třem nejlepším v každé kategorii, ale i závodníci další v pořadí neodejdou s prázdnou. Hlavní část sponzorských cen je losována v tombole. Každé startovní číslo je v osudí. Na každého se dostane minimálně maličkost. Díky štědrosti sponzorů se losuje každé startovní číslo i několikrát.
Nutno poděkovat všem pořadatelů a pomocníkům za opravdu perfektní závod. Jen kdyby bylo takových závodů víc.
A jak jsme dopadli?
Káťa - 1. místo v kategorii dětí 3-5 let
Anežka - 3. místo kategorii dětí 3-5 let
Jarda - 4. místo v kategorii dětí nad 10 let
táta - 3. místo v kategorii SC2
28.-29.10.2006 - Memoriál Jochena Susse - Nový Dům u Rakovníka
První letošní midový závod, pověstný takřka spartánskými podmínkami. O co méně lesku pozlátka o to příjemnější atmosféra. Osobně nazývám tento závod - "Zpátka ke kořenům". Trať nepatří k našim oblíbeným. Ovšem to je čistě můj osobní názor. Lesní cesty zpevněné šotolinou to není nic pro tlapky našeho Figuna. Ale tato trať patří neodmyslitelně k tomuto závodu stejně jako osoba ředitele - Pepy Strakoše. Jede zřejmě o posledního šéfa závodu, který se obejde bez vysílaček, mobilů a megafonu. Informace sdělované pomocníkům byli slyšet až na nejvzdálenějším kontrolním stanovišti:o)
1.kolo
Opět startujeme v kategorii SC2, tentokrát ale v midovém závodě. Kluci jdou první midový závod "na suchu". Hned od startu nasadí do trháku v přesvědčení, že za půl hodinky jsou zpátky. Ale ouha dneska je to jinak. Letošní podzim je opravdu hodně teplý. Při poledním startu ukazuje teploměr už hodně přes 15°C. Kluci se po dvaceti minutách běhu dostávají do krize. Právě když míjíme rybník. A právě tady jsem udělal chybu, která mě mrzela ještě dlouho po závodě. Měl jsem zastavit a pesákům dát možnost se ochladit ve vodě. Místo toho jsem ve vidině co nejlepšího času pokračoval v závodě. Trať se začala příkře zvedat. Kluci táhnou, ale jejich tempo se hodně zmenšilo. Na vrcholu stoupání dojíždíme spřežení ČHP. Jejich musherem je Vanda Kmochová. Pro mě první dáma českého mushingu. Zastavila svoje spřežení aby si po náročném stoupání odpočali. Obchází jednoho psa po druhé, chválí, hladí, promlouvá k nim klidným hlasem. Právě jsem dostal další lekci. Míjíme Vandu a pokračujeme dál. Trať se narovnává. Když už si myslím, že všechna stoupání jsou za námi přichází poslední kopeček.
Není dlouhý ale o to příkřejší. Přijíždíme na lesní cestu zpevněnou šotolinou, blíží se konec lesa. Na konci lesa se midová trať ještě stáčí na louku, kterou po obvodu objíždí. Jde o úsek asi jen 1500 m dlouhý, ale stojí nás nejvíce sil. Je to řepkové pole, které je vystaveno přímému polednímu slunci. Tady si sáhneme na dno svých sil. Hlavně Figo. Je to poctivec, nemá takové sportovní předpoklady, ale je to srdcař. Nemusím ho vůbec povzbuzovat, poctivě tahá a nasazuji do cvalu. Cíl. Dnes to byl opravdu očistec, přichází zlá chvilka. Figo si v cíli lehá na zem a nemá sílu vstát a dojít na stake-out. Je doslova uvařený. Martina ho vší silou donutí dojít do stínu stromů. Já zatím obstarávám zbytek teamu. Vracím se k Figovi. Dostává se mi od Martiny dost nepříjemného přivítání. Má pravdu. Figo mi málem zkolaboval, naštěstí se po deseti minutách v chládku staví na nohy a pomalým krokem dochází na stake-out. Při bližší prohlídce zjišťujeme, že si poranil drápek na zadní noze. Kdo ví, jak dlouho s tímto zraněním běžel. Je jasné, že Figo zítra nepoběží. Bylo by to proti zdravému rozumu. Chmurnou náladu nezpraví ani informace o dosaženém čase, který je výrazně lepší, než v jaký jsem v tomto vedru čekal.
2.kolo
Figa dnes necháváme doma. Chladná noc mu určitě pomohla. Vidím na něm, že nejraději jel s námi. Kdepak kamaráde, dnes máš volno. Po slabé hodince jízdy parkujeme auto na stejném místě jako včera. Na startu ještě oznamuji, že kategorii dokončím jen s jedním psem. Falco se dnes pouští do osamělého boje s tratí. Není na tuhle roli vůbec připravený. Vždy trénovali společně s Figem, který je mu vždy po všech stránkách oporou. Bude zajímavé sledovat, jak se s tím Falco vyrovná. Pouští se do boje s plnou vervou. Evidentně do dnešního závodu dává víc než včera. Opět přijíždíme k rybníku, dnes ale zastavuji a nechávám si Falca zaplavat. I dnes je stále hodně teplo. Koupel Falca osvěžila a brzy se dostává do tepla. Musím konstatovat, že mu to jde dnes skvěle. Trať stejně jako včera odbočuje na řepkové pole, tady už Falcovi docházejí síly. Je na mně, abych přispěl svojí troškou do mlýna. Projíždíme cílem. Dnešní čas je vzhledem k naší situaci víc než skvělý. Jsem spokojený. Jen stín z Figova zranění je tady stále. Je na mně, abych se pro příště z této chyby poučil. Obsazujeme v kategorii SC2 1. místo. Popravdě řečeno kategorie čítala jen dva závodníky. Na tento závod budu dlouho vzpomínat i díky umělecky vyvedeným vázičkám, které obdrželi všichni medailisté.
18.-19.11.2006 - Brdský pohár Acana - Točník
Dějství třetí. Točník. Tentokrát žádné plahočení, přeplněném a psy zadýchaném autě, po cestách necestách. Točník je vlastně za humny.
Samotný závod začíná až v sobotu, ale kulturní program spojený s tímto závodem začíná již o den dříve. Parkoviště pod hradem Točník se plní už v pátek před setměním. Na hradě se totiž pořádá hostina pro účastníky závodu. Přítomen je i sám král Václav IV. Jeho noční prohlídky hradu s odborným výkladem se účastní především děti. Čeká je i setkání s místních strašidlem - bezhlavým mnichem.
V posledních letech je tento závod hojně obsazován i závodníky s ČHP a to je moc pěkný pohled.
1. kolo.
Závodníci na středních tratích startují jako první. Falco s Figem vyráží na trať. Za startem následuje mírné stoupání polní cestou. Letos míjíme motokrosovou trať, která byla velmi zajímavou a divácky velmi vděčnou částí loňského klání. Kluci tahají již od začátku. Je znát, že od loňska hodně zesílili a přidali i na rychlosti. Letošní podzim není pro závody psích spřežení zrovna nejlepší. Je zase teplo! Naštěstí je slunce skryté za mraky. Trať midového závodu je shodná s tratí sprintu. Asi 1500 m před cílem se však odkloní na levou ruku do lesa. Teď následuje členitá a profilově zajímavá část závodu. Figuni stále tahají a nic neztrácejí na své rychlosti. Na konci klesání se obě tratě opět kříží. Zatímco sprinteři pokračují vlevo do cíle, nás čeká teprve druhá polovina závodu. Odbočujeme doprava. Klesáním se dostáváme k lesní cestě směřující po vrstevnici nad ves Hředle. Zde následuje obrat na levou ruku . Po lukách s táhlým stoupáním objíždíme Zámecký vrch. Přichází krize. Stoupání po loukách je táhle a nekonečně dlouhé. Figo s Falcem zpomalují. Soupeři se nám v těchto místech vzdalují. To ještě nevíme, co nás čeká. Na křižovatce lesních cest odbočujeme vlevo a začínám stoupat na vrchol hřebene. Smrťák. Jedině tak se dá pojmenovat tento kopec. Najednou je nesnesitelné dusno. Falco přestává tahat a otáčí svůj pohled ke mně. Musím na něj zvýšit hlas /řvu jako kráva/. Uznávám, že toho musí mít opravdu plnou pr.... Snižujeme tempo na minimum. Vlastně se táhneme jak smrad. Kluci pomalu zdolávají poslední prudké stoupání. Na vrcholu hřbene míjíme žlutý terčík. Pozor nebezpečí úrazu! Co jsme pracně vydřeli nahoru, teď sjedeme po pr..... Keď sme sa cestú hore potili, cestú dolo sme se aj priposrali....... Prudký slalom mezi vzrostlými stromy na napadaném listí byl opravdu adrenalinovu záležitostí. Brzdit se moc nedalo, leda držkou v listí. Tento způsob brždění jsem si vcelku rychle osvojil. Konečně jsme se dokutáleli pod kopec, kde se cesta konečně napřímila horizontálně aji rozšířila ;O)) Figo s Falcem za to zase vzali. Tabulka u trati oznamuje 800 m do cíle. Vjíždíme na louku, na jejímž konci je závěrečný sjezd do cíle. Uff! Dnes toho bylo zase fest. V cíli nás čekají děti, můj nejvěrnější Čtvrtek Martinka a Keshu. I Keshu dnes čeká její premiérový závod - stěněcí a dětská kategorie. Bude to její velká premiéra.
Dětská kategorie - den první.
Pro letošek pořadatelé rozdělili děti do dvou kategorií podle věku. Naše rodina přihlauje všechny děti a psy, výrazně tak stoupá šance na kvalitní umístění:o)
Starší děti: Petr Homolka,Romana Guregová a náš Jarda jeli připraven závod na dvě kola. První kolo absolvovali děti na kole nebo koloběžce. Při náběhu do kola druhého si pejska přepřáhli k pasu a druhé kolo běželi. Jarda s Falcem se umisťují po prvním dnu na druhém místě.
Mladší děti: Honzík Burián, Eliška Fiedlerová, Eliška Siedlová a naše holky Anežka a Kačka v doprovodu rodičů, běží stejnou trať jednou. Náš první tým tvoří Kačka, Figo a moje maličkost. Figo již od začátku zvolil rozvážné tempo. V mírném stoupání po startu je znát síla jeho končetin. Kačka se drží výborně. Zato mě dochází brzy dochází dech. Kačenčiny tváře se barví do červena. Zastavit, ale nechce. Při otočce zahlédnu jak náš benjamínek Keshu vláčí po trati naše holky. Dobíháme do cíle. Diváci nás odměňují potleskem. Na tváři Kačenky je znát radost. Chvíli po nás se na cílovém kopci objevují i Anežka a Martina. Keshu je vláčí svahem dolů do cíle. Anežka sotva plete nohama a Martina má co dělat aby rozjetou Keshu udržela. I tento tým je odměněn potleskem diváků.
Pro dnešek balíme. Jedeme domů. Dnes se u nás schází několik závodníků. Noc bude dlouhá. A o čem by jsme si povídali než o dětech, závodech a psech - těch nejlepších - čechohorácích.
2.kolo.
Dnes odjíždím s Falcem a Figem na Točník sám. Midový závod startuje již v 9 hodin. Závod se podle stejného scénáře jako včera. Kluci šlapou dobře. Cítím jejich sílu a dynamiku. Poctivě zabírají. Brzký start je zárukou nižší teploty. Opět dojíždíme na louku pod Zámeckým vrchem. I dnes je tento úsek nepříjemný. Ale kluci se drží o poznání lépe. Přichází vražedné stoupání na vrchol hřebene. Jdeme, pomalu, ale jistě. Nechávám Falca a Figa tahat. Snažím se aby byli celou dobu stoupání v tahu. To vyhovuje především Figovi. Falco je rychlostní typ, Figo je tahoun, srdcař. Přehupujeme se přes hřeben. Následuje pekelný sjezd dolů na opačnou stranu kopce. Dnes se mi daří udržet se na koloběžce i nepříjemných zatáčkách vystlaných zrádným listí. Jsme dole. Teď přichází Falcova chvíle. Snaží se nás co nejrychleji dovést do cíle. Dostáváme se na vrchol cílového kopce. Poslední sjezd. Cíl. V cíli jsme se připletli do rukou nějakému televiznímu štábu. Rozhovor pro televizi, odhaduji z Thajska, byl opravdovým zážitkem:o)))
Zajeli jsme o čtyři minuty lepší čas než včera. Před závodem jsem si přál zajet lepší čas něž 65minut na kolo. Obě kola kluci zajeli pod 60 minut. Na výkon nejlepších nám schází celkově půl hodiny, ale i tak jsem spokojen. Moji kluci mě nezklamali. Opět posunuli hranici svých možností. Pro příští roky si můžeme stanovit nové, vyšší cíle.
Honem ještě domů pro děti a Martinu. Jejich závod bude teprve startovat.
Dětská kategorie - den druhý.
Dnešní program pro děti je v obou věkových kategoriích pouze jednokolový. Starší děti se vydávají na trať opět na kole nebo koloběžce. Našemu Jardovi s Falcem se daří, zajíždějí nejlepší čas dne. Bohužel na vítězství to nestačí.
Kačka s Figem se pouští do trati i dnes s vervou. Mám co dělat abych jim stačil. Anežka s Keshu a závažím Martinou si "dělají osobák". Zlepšují se takřka o čtyři minuty. I ostatní děti běží velký závod. V cíli jim nadšeně aplaudují diváci. Mají možnost vidět naděje tohoto sportu.
Nutno ještě dodat, že celý program v obou dnech skvěle moderoval Jirka Nešněra. Úroveň letošního závodu byla opět vysoká. Prostředí i atmosféra skvělá. Co si přát více? Za rok další takto povedený závod. Závěrem chci poděkovat všech organizátorům za opravdu pěkný zážitek a popřát hodně štěstí při pořádání dalších ročníků. Díky.
A jak to vlastně dopadlo? No ještě, že máme tolik dětí.
Káťa - 2. místo v kategorii mladší dětí
Anežka - 3. místo kategorii mladší dětí
Jarda - 2. místo v kategorii starší děti
táta - 7. místo v kategorii MSC2
fotogalerie: bude brzy, brzičko doplněna :o)

Stopou strejdy Šeráka 2006

22. května 2006 v 10:28 | TV
Stopou strejdy Šeráka 2006
Je konečně pátek. Krásné květnové ráno. Martina spěchá do práce, dnes jen na "chvilku". Já si vzal dovolenou s tím, že zařídím vše potřebné. Takže snídaně, děti do školky a školy, honem do města koupit ještě několik nepostradatelných maličkostí jako jsou moje nové tkaničky, náplasti na ještě neexistující puchýře, baterie do čelovek, atd. Sotva jsem doma z nákupů už zase letím pro holky do školky, Jardu vyzvedne babča z Havířova (babička jela skoro 500 km z Havířova aby nám pohlídala děti ty tři dny co nebudeme doma). Ještě nezapomenout Martinu v práci! Doma vyřídíme jenom několik "organizačních" věcí jako: čistit si zuby, poslouchat babičku, zveřejnit heslo na počítač, předat dálkový ovladač televize, … Pak už pac a pusu a vyrážíme.
Figo a Falco berou kufr auta útokem. Celý den sledovali jak láduji věci do auta a jejich neomylný instinkt jim prozradil, že se zase někam jede a u toho oni přeci nemůžou chybět. S nohou na podlaze uháníme, dáli se pohyb našeho přeplněného auta takto vůbec nazvat, směrem na Lipová - Lázně. Máme proti plánu skluz skoro dvě hodiny a to nás čeká ještě páteční provoz v Praze. Naštěstí to jede. V Hradci Králové jsme asi v 17 hodin. Až potud jsem navigoval a řídil já. Teď je řada na Martině, aby nás navedla na nejkratší cestu do Lipové. Ale ouha, nejkratší ještě neznamená nejrychlejší. Jízda se mění v docela hezký poznávací zájezd po odlehlých částech Orlických hor a části Jeseníků. Nakonec dorážíme do areálu Miroslav včas. Tady na nás už čeká Staňa. Konečně jsme se po dvou letech sešli na jedné akci. Auto parkuji na svahu pod sjezdovkou, hned vedle Stani. Rychle natahuji stake-outy. Vyvenčit pesáky, postavit stan a honem na presenci. V půl deváté začíná slavnostní zahájení. Zapaluje se oheň jenž krásně ozařuje okolí. Gejza nás všechny vítá. Pan Slaměník čte slib účastníků závodu. Následuje raut. Jsme zvyklí na ledasjaké akce, ale tady nás překvapila otevřenost a příjemná atmosféra, která se na většině závodů jen tak nevidí. Nutno dodat, že raut byl super. Žádné cizokrajné pokrmy, ale poctivá zabijačka. Po celodenním shonu na nás přišla únava. Zalezli jsme si do spacáků. Aby se nám lépe přemýšlelo vzali jsme si do stanu Figa a Falca. Né, že by to potřebovali, jejich kožichy zvládají v pohodě i teploty hluboko pod bodem mrazu, ale za zkoušku člověk nic nedá, co kdybychom museli někde takhle bivakovat. Chvíli koukali na tu divnou boudu s určitým despektem, ale nakonec si lehli a chrápali až do rána. Abych to upřesnil lehli si na naše karimatky čímž vyřešili otázku - kdo si tam lehne. Ráno. Budíček. Veterinární přejímka psů. Snídaně. Ranní hygiena. A už startují první závodníci na trať dlouhou 93 km. My naštěstí máme ještě trochu času, takže stihneme přebalit naše batohy na přijatelnou váhu. Staňa s Fidem startují asi půl hodiny před námi. Chtějí jít trať non-stop. Zkušenosti na to mají. Přejeme jim hodně štěstí. To my se tady vlastně na zkušenou. Naši psi mají za sebou dvě sezóny "sprintovýchů" závodů. Nikdy , ale nešli v kuse více jak 30 km. Zvládneme to?
Startujeme. První vyrážím já s Figem. Minutu po nás Martina s Falcem. Trasa vede úbočím Šeráku nad Ramzovou směrem k Ostružné, kde je první kontrolní bod - K1. Lehce posvačíme. Fouká vítr. Než si stačím obléci bundu cítím nepříjemný chlad. Nad vesnicí se otáčí šest větrných elektráren. Asi věděli, proč je postavili právě tady. Vítr je opravdu nepříjemný. Žádné dlouhé otálení tohle je teprve 14. km. Pokračujeme směrem přes Ostružník na Smrk hraničník. Nejvyšší bod letošního Šeráka má výšku 1109 m. n. m.
Cesta postupně mění svůj ráz ze suché na blátivou a na Ostružníku přicházíme na první sněhová pole (bohužel nikoliv poslední). Kličkujeme mezi polomy po cestě vyšlapané našimi předchůdci. Jsme nahoře. Dál nás cesta vede na Tři studánky. Cestou jsme svědky nepříjemného zranění jednoho z účastníků závodu. Chvilková nepozornost na kluzkém terénu znamená vymknutý kotník a předčasné ukončení závodu.
Kontrolní bod č. 2 - rozcestník Tři studánky jsme našli bez problémů. Je totiž přímo u cesty:o) Od Tří studánek následuje prudké klesání na cestu, která nás zavede na Oblý vrch. Odtud dále po žluté značce až k Lomům na Smrčníku. Tady si dopřáváme asi půl hodinový odpočinek. Nasazuji první pár suchých ponožek. Následuje část cest po asfaltu k vápence OMYA. Od vápenky stoupáme k Jitřnímu pramenu. Musím poznamenat, že od Ostružníku přes Smrk až po vápenku nebylo moc kde napojit psy z přírodního zdroje. Z Jitřního pramene pokračujeme pod Jehlu. Vypadá to na bouřku. Začíná pršet. Naštěstí neprší moc dlouho. Pod Jehlou se nám povedlo poprvé a naštěstí naposledy zakufrovat. Chvíli jsme se motali v kruhu s dalšími asi pěti dogtrekaři,
než někdo našel ten správný směr. Doslova proletíme sedélko Klen, Bílé kameny a potok Žlebník. O co rychleji jsme zdolali tuto část trati, o to více se nám táhne cesta mezi loukami před kontrolním bodem K-3, Špičák - jeskyně. Oáza. Tak se dá nazvat tato kontrola. Máme za sebou polovinu trati. Je přibližně 19 hodin. Na místě je občerstvení. Pivo a "vánoční" cukroví přichází k chuti. Přesně to jsme potřebovali. Ptám se na nějaký záchytný bod na trase. Blíží se tma. Asi 12 km před námi na Čertových kamenech je chata. Už se vidím jak do sebe láduju teplou polívku, párek nebo snad i guláš? ;o) Žádné zdržování, jdeme. Procházíme Písečnou, okolo Studeného Zejfu až k Chebzí. Tady vyndáváme čelovky. Moje léty ověřená svítilna, nabitá novými alkalickými bateriemi nejmenované renomované značky, blikne a zhasne. Průser! Zkouším ji rozběhat. Bez výsledku. Naštěstí Martiny čelovka svítí, a i měsíc se nad námi smiloval. Vypadá to na hvězdnou noc. Pod Zeleným naše plány pro tuto noc berou nečekaný obrat. Figo toho má už asi dost. Do kopce táhne, ale po rovině výrazně zaostává. Co chvíli otáčí hlavu mým směrem. To je jasný signál. Hledá se postel. Moc to neřešíme. Vybereme si první přístupný svah, po kterém se vyškrábeme do lesa. Pesáci usínají dřív než je stačíme pořádně obstarat. I my se s úlevou zavrtáváme do spacáků. Figo a Falco mám oddychují u hlavy. Budík nařizuji na 3 hodinu ranní. Chvíli mi trvá než najdu nejlepší pozici. Dívám se mezi korunami stromů na hvězdnou oblohu. Měsíc osvětluje mraky plující oblohou.
Budíček. Vstát, no spíš se vyplazit ze spacáků, nám zabere dost času. Než se nachystáme k odchodu jsou pomalu 4 hodiny. Cestou na Čertovy kameny míjíme opuštěný seník, jen asi kilometr od našeho lesního bivaku. Hold smůla. Kontrola K-4 na Čertových kamenech. Následuje první dnešní stoupání na Zlatý Chlum. Tohle stoupání nám rozproudí krev ve ztuhlých tělech. Začíná svítat. Šerem se čím dál víc prodírají ranní paprsky. Světla přibývá, ale teplota klesla. Cestou přes Bílé skály, Chlapecké kameny a Bleskovec se kocháme tímto novým dnem. Docházíme na Rejvíz. Sedáme na lavičky před kioskem. Martině se rozležela stará zranění. Hlavně koleno působí značné problémy, hlavně při chůzi z kopce.Vybalujeme snídani. Konstatuji, že jsme to s tím odlehčením, včera ráno, kapku přehnali. "Není už moc co do huby." Z blízkého domku vychází pán. Tiše si říkáme, že by nás mohl pozvat na snídani. Najednou se otevírá okno kiosku a usměvavý pán se ptá zda něco nechceme, třeba kafe. Reagujeme velmi rychle. Nakonec nezůstalo jen u kávy. Tomu se říká: "otevřít krám v pravý čas". Po vydatné snídani se loučíme s naším zachráncem a přes Bublavý potok a Kazatelny pokračujeme směrem na Kristovo loučení (1051 m. n. m.) - dnešní nejvyšší bod cesty. Opět sníh. Od pásma Orlíka směrem k Bradlu je cesta sněhu, vody a polomů. Velmi nepříjemný úsek. S Martiny kolenem to nevypadá vůbec dobře. Navíc se přidávají achilovky. Od kontrolního bodu K-5, pod Velkým Bradlem, cesta klesá kolem Šumného potoka. Moc hezká cesta. Tedy kdyby tam nebyl ten sníh, polomy a voda. Při přechodu potoka jsem si řádně nabral do bot. Pesáci přecházejí potok po kmenu padlého stromu. Cesta po asfaltové silnici okolo vodárny do Adolfovic je pro Martinu úplná kalvárie. Na tomto úseku hodně ztrácíme. Při jedné delší přestávce si naši psi hrabou pelech do asfaltu a než si vyměním ponožky (za dva dny již čtvrtý pár) usínají. Máme za sebou přibližně 80 km. Do cíle zbývá asi 13 km. Martina to nevzdá, na to ji znam moc dobře. Se zaťatými zuby se krok za krokem vleče po té nesnesitelné asfaltce. Nesmím na ni mluvit. Rozčiluje jí to. Plně se soustředí na každý krok. Jsme v Adolfovicích. Cesta vede opět do kopce. Sláva. Možná se to někomu může zdát divné, ale do kopce jdeme asi jednou tak rychleji než z kopce. Polední sluníčko se opřelo do okolních luk. Naštěstí se jde okolo potoka. Každou chvíli naháním Figa a Falca do vody. Nebezpečí přehřátí je vysoké. Jsme na Javoříku. Poslední klesání. Poslední kontrolní bod K-6 je v Lipové. Máme najít budovu Marta. To by jste nevěřili, co to dá práce. Člověk má v nohou 90 km a už není ani moc bystrý. Musel jsem se zeptat kolem jdoucích kdeže ta budova vlastně je. Paní se ptá: "…kolik jste toho už ušli?" Odpovídám po pravdě "… asi 90 km:" "Hmmm, a kolik ještě půjdete?" zase paní. " 3 km" dostává se jí mé odpovědi. " No to je už kousek" rozjasní paní tvář. Před námi je opravdu už poslední úsek cesty. Proti proudu Staříče procházíme Lipovou. Asi po 15 min chůze odbočujeme do leva, na zelenou značku. Před námi s zvedá kopec. Kolikátý již? Ale tenhle je poslední. Figo a Falcem, jako kdyby to cítíli, napínají lajny a táhnou nás nahoru. Krok se protahuje, a tíha batohů už je opět snesitelnější. Pesáci táhnou jak o život. Opravdový pracovní psi. Ušli s námi více jak 90 km, většinu cesty, všechna stoupání, nás tahali. Prostě psi do nepohody. Na Miroslav docházíme před 15 hod. Vítají nás ti, co jsou už v cíli. Mezi nimi i Staňa. Zvládl trať za 19 a půl hodiny. Nám to trvalo o 10 hodin déle. V cíli kontrolují povinnou výbavu. Na příchozí čeká poukaz na perličkovou koupel v místních lázních. Nejprve je ale nutno obstarat pesáky. Stěhujeme stake-out do stínu, aby měli pejskové pohodlíčko a pořádně si odpočinuli. Hlavně musíme naše čtyřnohé kamarády napojit a nakrmit. Lehají si do klubíček a spokojeně usínají. Teď je řada na nás. Balíme čisté věci a nasedáme do připraveného mikrobusu, který nás zaveze až do lázní. Smýváme ze sebe prach a bláto z cest. Chodidla rozmočená od vody a sněhu jsou hodně citlivá. Bublinky jemně masírují celé tělo. Užívám si to. Po lázni se cítím opět při síle. Po příjezdu zpátky na Miroslav zkontrolujeme psy. Spí. Bereme stravenky a jdeme se najíst. Menu je bohaté. Polévka zabijačková nebo kuřecí, segedínský guláš, pivo, zákusek a……………...
Sedíme u stolu, vyprávíme si zážitky z trati, pak něco o dětech, o psech, o práci…Brrrr …zase o psech. Prostě parádní atmosféra. Spát jdeme až pozdě večer. Uleháme do stanu a během chvilky nás přemahá únava.
Celou noc a ještě celé ráno docházejí do cíle další závodníci. Někteří to museli vzdát. Pro ty je připraven "záchranný" vůz. Ráno je opět krásně. Venčíme pesáky. Chvíli před polednem je vyhlášení výsledků. Loučíme se, balíme a jedeme domů - tentokrát přes Mohelnici. Není to nejpřímější cesta, ale je daleko rychlejší. Domů se dostáváme před 18 hodinou. Vítají nás děti, babičky, děda, Láďa a naše kočky. Babča Dášová bohužel musí ještě dnes domů.
Vybalujeme auto. Zítra jdeme do práce. Ach jó. Večer, když usínám, mi hlavou ještě letí vzpomínky na Jeseníky. Ze snění mě vytrhuje budík. Je úterý. Krátká dovolená končí.
PS: Poděkování patří: babičce Dášové, Láďovi, dědovi Jardovi, babičce Jarce, zbytku našeho zvěřince, počasí - za to, že vydrželo, mravencům - že nás nekousali, mouchám - že nás neobtěžovali, Gejzovi a jeho týmu - za to jak perfektní práci odvedli. Takže příští rok zase v Lipové.
 


New

20. dubna 2006 v 11:22
Dnes 19.4.2006 jsem spustil zkušební provoz stránek věnovaných našim chlupáčům.

Kam dál